Při diskuzích o kvalitě vzdělání v České republice nejvíc lidí vyzdvihuje fakt, že naše školství stojí víceméně na tom, že se zpaměti učíme i mnoho věcí, které prostě nejsou důležité. Vzpomenete si po letech nato co jste probírali v přírodopise nebo dějepise? Je zbytečné se v dnešní době drtit zpaměti všechny možné letopočty, stačilo by století kdy se daná událost odehrála. Na jednu stranu chceme více kvalitních vysokoškoláků, ale na druhou stranu nejsme schopní změnit naše školství tak, aby o těžké obory byl zájem a namísto 50 rekereologů ručně abychom produkovali desítky lékařů.
Je potřeba analyzovat společnost
Všichni víme, že v České republice dlouhodobě chybí lékaři – dětští, odborní, zubní, zkrátka napříč zaměřením. Jenže počet lékařů se příliš nezvyšuje. Ono jde totiž o to, že u nás lékaři vystudují zadarmo, a odejdou raději do zahraničí, kde si vydělají i desetkrát tolik co u nás. Potom se ozývají hlasy že je to špatně a mělo by se platit školné. Jenže to školné může být pro celou řadu lidí stopkou ke vzdělání. Půjčka není řešení – zadlužený student si těžko najde vlastní bydlení a za pár let založí rodinu. Daleko efektivnější by bylo přijmout opatření, aby potřební lidé odsloužili třeba 10 let u nás a poté mohli jít jinam.
.jpg)
Naše školství už dávno nepatří mezi špičku. Může za to celkový stav společnosti, který je odrazem nás všech. Rodiče bojují za to aby jejich děti nebyly zatěžovány úkoly, všechno za ně řeší, děti nemusí nic, a potom čekají zázraky od učitelů. Kvalitní učitelé jdou raději po letech do supermarketu, kde nebudou čelit rozzuřeným rodičům, jejichž nevychované dítko dostalo za neznalosti špatnou známku. Jako společnost bychom se měli urychleně probudit, jinak se u nás nezmění nic, a to ani školství, jehož kvalita opravdu upadá rok co rok. Otázka je, kam až to zajde?