Agyno lab

V našich podmínkách amarant příliš nezdomácněl. Přitom se jedná téměř o pokladnici zdraví pro všechny generace. Česky se amarant nazývá laskavec, setkat se můžeme i s názvem sloní ucho nebo nepravá obilovina. Jedná se o potravinu s dlouhověkou historií. Existují důkazy o jeho konzumaci Aztéky, kteří jeho listy upravovali jako zeleninu a z jejich rozemletých semen vyráběli mouku.

Amarantová semínka jsou výživovými odborníky doporučována pro jejich vysoký obsah kvalitních bílkovin, především lysinu a kyselin olejové a linolové. Obě tyto látky zpomalují proces stárnutí těla a zároveň blahodárně působí jako prevence před poškozením kloubů a chrupavek. Lysin zase zvyšuje tvorbu svalové hmoty, usnadňuje vstřebávání vápníku, usnadňuje boj s nejrůznějšími virózami a zároveň zvyšuje tvorbu kolagenu, který tělo chrání a snižuje riziko zranění pohybového aparátu. Stejně tak se jedná o výborného pomocníka při léčbě oparů. Další z přínosných vlastností tohoto zázraku je ochrana před nadbytečnou tvorbou cholesterolu v krvi, díky skvalenu, který obsahují. Dále obsahují vysoké hodnoty vitamínu B3, pomocníka při poruchách metabolismu, a i při kožních problémech.

Všestranné použití je v moderní kuchyni. Nejčastěji ho snídáme v různých směsích snídaňových cereáliích nebo v kaších. Další z oblíbených výrobků z amarantu je chleba, zeleninové saláty doplňuje svými naklíčenými semeny, stejně tak polévky. Nejsnadnější příprava amarantu je jako příloha místo rýže nebo kuskusu.

Další z možných příprav této zdravé potraviny je ve formě zeleninových nebo masových placiček. Velmi zajímavé chuti amarantových semínek dosáhneme jejich opražením na suché pánvi. Semínka na pánvi puknou vlivem horka obdobně jako kukuřice. Amarant je oblíbenou potravinou vegetariánů a vyznavačům raw kuchyně. Další z možností přípravy těchto zdravých semínek jsou tyčinky, a to jak sladké, tak i ve slané variantě.

Když někde zaslechneme o zdravém životním stylu, většinou se člověku vybaví jídlo. Hlavně tedy zelenina, ovoce a nízkotučný jogurt. Životní styl, ať už ten zdravý či nezdraví, rozhodně není jen o jídle. Můžete jíst bio, pít jen vodu z Fidži, ale když budete ve stresu, umřete v padesáti na infarkt.

Stejně tak můžete kouřit, pít alkohol, ale když se budete cítit dobře (a možná i ty dobré geny by se zde hodily), je šance že sice umřete na rakovinu plic, ale třeba až v sedmdesáti.

Životní styl je o celkové stavbě života jedince. Zkrátka nelze dodržovat jen část zvyků a očekávat plný výsledek. Je to stejné, jako kdybyste šli k lékaři a antibiotika, která Vám předepsal, jste užívali jen polovinu času. Nevyléčíte se, jen zmírníte příznaky.

Největším „kazičem“ zdravého stylu života je v dnešní době stres. Doba je velmi rychlá, hektická, pořád musíme něco stíhat a plnit termíny. A i když musíme projekt odevzdat až za měsíc, už dnes jsme nervózní. Je dobré se občas zastavit, nadechnout se a jen si uvědomit svou existenci. Být flegmatikem je v dnešní době docela výhodné.

Flegmatik se příliš netrápí tím, že má za týden odevzdat nějakou práci, nebo že nestíhá. Buď mu to je jedno (což ovšem zrovna chvályhodné není), nebo si je moc dobře vědom toho, že panikou svoje počínání stejně neurychlí a raději se omluví, že přišel pozdě.

Někdo s oblibou říká, že na zdravý životní styl, na jídlo z domova a ne z fastfoodů, sport a relaxaci nemá čas. Taky jsem si to myslela. Ale není to pravda. Když člověk chce, čas si najde.

Nemáte čas běhat? Tak alespoň přestaňte používat výtah a schody vyjděte pěšky. Uvidíte, že za týden už to bude snazší a nějakou kondici nabydete, i když na maraton to pořád nebude. Nemáte čas si každý den uvařit? Udělejte to v neděli a schovejte si připravené jídlo do ledničky a mrazáku. V mrazáku vydrží dva dny a v mrazáku dost dlouho. A co se týče oné relaxace, hodinka se dá velice dobře ušetřit. Není těžké dodržovat pár zvyků. Je to jen o tom, zda člověk chce.

Kdo by nezval lískové oříšky. Popelka v nich našla krásné šaty i štěstí a my je máme nejraději jako součást chutného dezertu. Oni ale nejsou jen chutnými oříšky, ale obsahují také mnoho cenných látek, které naše tělo i zdraví ocení.

Ořechy by měly mít místo v našem jídelníčku

Mnoho lidí ořechy využívají většinou jen na pečení, ale jíst bychom je měli všichni a to pravidelně. Zařazením ořechů do naší stravy si zajistíme zdraví. Obsahují mnoho zdraví prospěšných látek, kromě mandlí nebo vlašských ořechů jsou pro nás důležité i oříšky lískové. Ty obsahují mnoho důležitých živin. Jsou nabité kvalitními a dobře stravitelnými tuky a také vitamíny a minerály. Z vitamínů v nich najdeme především vitamíny E a B. Z minerálů to pak je draslík, hořčík, vápník, železo, zinek, měď a mangan. Díky nim můžeme do těla také dostat velkou dávku energie a také pořádnou porci živin. Hodí se tak jako skvělá a zdravá svačinka pro všechny aktivní lidi i sportovce. Jsou poměrně kalorické, ale jde o zdravé a prospěšné tuky.

Lískové oříšky a jejich účinky se využívají i v tradiční čínské medicíně. Zejména pak na podporu činnosti slinivky a sleziny. Jejich konzumace se také doporučuje pro osoby trpící cukrovkou druhého typu a také jako prevence proti stařecké demenci. Chrání také náš zrak.

Jak je jíst a v jakém množství

Oříšky mohou být pro některé lidi těžce stravitelné. Není pak lepší možnost, než je namočit do vody. Ořechy by měli být namočené ve vodě několik hodin. Tím, že je namočíte ve vodě, dostanete z oříšků ještě více zdraví. Máčením se totiž aktivuje v oříšcích proces klíčení. Ten v nich výrazně zvyšuje množství zdraví prospěšných látek, vitamínů, minerálů i enzymů. Zároveň pak ničí i zárodky plísní. Oříšky jsou obecně velmi zdravé. Ale také jsou poměrně hodně kalorické. Jejich množství za den by tak mělo být jen v rozumné míře. Doporučuje se denní dávka třiceti gramů ořechů.

Dost často slýcháme od dopravních expertů chválu na řidiče – ženy. Jsou zodpovědné, jezdí pomaleji, věnují se sto procentně řízení a mají menší nehodovost. Já nevím, nejspíš mám pocit, že ta slova jim vycházejí z úst proto, aby byli korektní.
Jsem žena řidička. Možná proto, že jsem autoškolu absolvovala až krátce před čtyřicítkou, patřím mezi ty opatrnější. Při usedání za volant na mě dopadá tíha zodpovědnosti neublížit sobě ani nikomu jinému. V autoškole se mi tehdy instruktor smál, že bych nejraději dávala všem přednost, jen aby se nikomu nic nestalo. No, asi měl pravdu.

Děsí mě silniční arogance. A je jedno, jestli sedí za volantem mladý nezkušený kluk, co si připadá jako nesmrtelný závodník počítačové hry, čerstvý padesátník, který si chce dokazovat, že je ještě ve formě a reakce se mu zatím nezpomalují, mladá žena, která chce svým stejně starým spolucestujícím dokázat, že je schopnou řidičkou a že na „kroucení volantem“ nic není.
Bohužel já dobré zkušenosti se ženami za volantem moc nemám. Ne, nebudu to zobecňovat. Mladé ženy tak do pětatřiceti jsou jak neřízená střela. Starší, co navštěvovaly autoškolu později než v osmnácti, bývají opatrnější. Nebo ty, co jsou dnes na prahu šedesátky, ty se naučily řídit v době, kdy auta neměla všechny možné posilovače, senzory parkování a nebyla auta tzv. „pro blbce“.
Mockrát se mi stalo, že mě málem srazila nějaká řidička, která za sebou měla sedačku s dítětem a ještě k tomu telefonovala.Bydlím totiž kousek od školky a tyto matky, se snaží všem okolo dokázat, že jsou superženy a nepotřebují pomoc nikoho z rodiny, protože vše zvládnou samy, proto jezdí tak, aby stíhaly.

Naše ulice je slepá a vyjet se z ní dá pouze do kopce. Auta parkují z obou stran, takže vyjíždět se musí opatrně. Když je člověk v půli kopce, aby odjel, a proti němu se vyřítí zběsilá řidička – matka, začne blikat a troubit, protože má pocit, že ona je ta, co má přednost. Odmítá zajet ke straně (vejde se tam jen jedno auto). Vlastně ani nevím proč. Možná z pocitu, že jako žena má přednost. Ale když v kopci je za volantem také žena, tak ta podle ní by měla uhnout, protože, no jo, proč? Protože ona je mladší a dravější?
Mě strašně překvapuje, že se nebojí o své děti? Nemají sebemenší strach, že by díky svému stylu jízdy mohly nabourat a dítě, v tom lepším případě, zranit.
Při jízdě na silnici, kde je povolená nejvyšší rychlost 90, se řítí 130 jako na dálnici a ještě troubí na člověka, který jede podle předpisů, a gestikulují, že překáží. Ano, setkala jsem se s tím a ne jen jednou.
Poslední dobou slýcháme smutné zprávy o mrtvých mladých řidičkách. Možná je na čase, aby lidé, kteří mají zájem o absolvování autoškoly, prošli psychotesty, aby byla potvrzena jejich zralost pro zodpovědnou jízdu. Netýká se to jen žen, ale my zřejmě pořád máme v sobě něco, co nás nutí dokazovat mužům, že jsem schopné, ne – li schopnější než oni a proto naše dravost potlačila pocit zodpovědnosti a strachu, že můžeme ublížit sobě i ostatním.